Tento rozhovor je pro mě velmi speciální – mým hostem totiž byla jedna z nejtalentovanějších zpěvaček naší doby, Ewa Farna, a mluvíme o těle a životě.
Ewa Farna. Bohyně, jejíž hlas, tvář, koncerty, ale i osobnost všichni pod září reflektorů a světelných efektů neskonale obdivujeme. Zpěvačka a skladatelka, která sbírá ta největší ocenění od třinácti let, a přitom si stále zachovala sebe sama, svůj humor, svou píli, skromnost a lidskost. Žena, která se díky svému hlasu a odvaze stala obrovským vzorem dalším statisícům dívek a žen. The one and only, Ewa Farna!
Christie: Ewi, moc tě vítám! Jsem tak nadšená a děkuju, že jsi přijala mé pozvání.
Ewa: Díky za pozvání, Christie. Jsem moc ráda, že tu můžu být, i když se přiznám, že o těchto tématech moc často veřejně nemluvím. Média mají totiž tendenci vytrhávat věci z kontextu a dělat z nich senzace. Ale tady se cítím bezpečně, takže doufám, že to bude fajn.
Christie: Pojďme rovnou na to. Když jsme se spolu bavily o tom, co tu budeme probírat, bylo jasné, že jedním z hlavních témat bude tělo a jeho vnímání, obzvlášť u tebe jakožto veřejně známé osoby. Můžeš nám říct, jak se tvůj vztah k tělu vyvíjel během tvé kariéry?
Ewa: Začala jsem zpívat ve dvanácti, tedy ve věku, kdy je člověk ještě dítě. Ale jak jsem dospívala, tak se moje tělo měnilo, což je úplně normální. Jenže média to začala řešit. Najednou jsem už nebyla to tintítko, ale žena s boky a prsy, a to se stalo obrovským tématem. Myslím, že to začalo nejvíce kolem doby, kdy jsem byla porotkyní v SuperStar, to mi bylo asi osmnáct nebo devatenáct let.
Christie: Jaký to na tebe mělo vliv?
Ewa: Bylo to těžké. Myslím, že ten tlak ze strany médií způsobil, že jsem začala přibírat, protože jsem se snažila bránit, obalit se proti těm útokům. Bylo to jako nabrat si hroší kůži, abych se uchránila před tím neustálým hodnocením.
Christie: To musí být strašně náročné, když tě každý sleduje a komentuje, jak vypadáš. Jak ses s tím vyrovnala?
Ewa: Je to těžké, protože to neustále řeší někdo jiný za tebe. Já jsem to neřešila, protože jsem se cítila zdravá, ale média z toho udělala problém. A když to pak slyšíš pořád dokola, začneš si to brát k srdci a možná tomu i začneš věřit. Začneš pochybovat o sobě, o tom, jestli jsi v pořádku taková, jaká jsi. Ale vím, že to není o tom, že bych byla špatná nebo něco dělala špatně. Jenom se snažím najít cestu, jak se s tím vypořádat. Byla to dlouhá cesta a pořád na ní pracuji.
Christie: Mluvila jsi o tom, že tvé tělo prošlo obrovskými změnami po narození syna. Jaký to na tebe mělo vliv?
Ewa: Narození dítěte mi dalo obrovskou úctu k tělu. Uvědomila jsem si, jak neuvěřitelně silné a schopné tělo je. Ačkoli jsem po porodu získala nějaké strie a moje tělo se změnilo, přijímám to a mám ho ráda ještě víc než dřív. Tělo je husté! Je to nástroj, který nám umožňuje dělat věci, prožívat radost a život. Prošla jsem si proměnou, kdy jsem přestala vnímat tělo jako něco, co musí vypadat určitým způsobem, aby bylo přijato společností. Místo toho jsem začala tělo vnímat jako něco, co je zde pro mě, co mi umožňuje žít, tvořit, milovat, být mámou.
Christie: To je úžasné. Je něco, co tě v tom ještě podpořilo?
Ewa: Humor. Mám pocit, že humor je skvělý způsob, jak se vyrovnat s věcmi, které by jinak byly těžké. Napsala jsem písničku Boky jako skříň, abych si z toho trochu vystřelila. Ale hlavně – uvědomila jsem si, že musím přijmout své tělo takové, jaké je, a starat se o něj. Ale ne proto, aby se líbilo někomu jinému, ale aby se líbilo mně a aby mi dobře sloužilo.
Christie: To zní jako skvělý přístup. A co bys poradila ženám, které se snaží přijmout své tělo a bojí se toho, co na to řekne okolí?
Ewa: Je důležité uvědomit si, že žádné tělo není špatné nebo horší. Každé tělo je jiné a každé má své jedinečné schopnosti. To, jak se cítíte uvnitř, je mnohem důležitější než to, jak vypadáte navenek. Myslím, že když začnete přijímat své tělo takové, jaké je, uleví se vám a budete šťastnější. Přijetí je klíčem ke všemu. Jakmile přijmete samy sebe, přestanete se tolik zabývat tím, co si myslí ostatní. Už to pro vás nebude tak důležité. Protože pokud jste se sebou v pohodě vy, pak na názorech ostatních tolik nezáleží.
Christie: To zní jako krásná cesta ke zdravému sebevědomí. Ale to není vždy jednoduché, že?
Ewa: Určitě ne. Není to něco, co se stane přes noc. Je to proces, ve kterém musíte být k sobě laskavé. Musíte si dovolit mít dny, kdy se necítíte dobře, kdy nejste se sebou úplně spokojené. Ale důležité je, abyste se vždy vrátily k tomu, co je pro vás důležité – ke zdraví, k lásce k sobě samým, k radosti z toho, co vaše tělo dokáže.
Christie: Ewi, tvoje slova mají opravdu velkou váhu, obzvlášť proto, že přichází od někoho, kdo si tím vším prošel na vlastní kůži. Je něco, co bys ještě chtěla vzkázat našim čtenářkám?
Ewa: Jen bych chtěla říct, že je v pořádku nebýt dokonalá. Každá z nás má své vlastní výzvy a někdy je těžké je překonat. Ale důležité je se nevzdávat a najít způsob, jak se s nimi vyrovnat. A hlavně si pamatujte, že jste skvělé takové, jaké jste. Nepotřebujete se měnit, abyste se zalíbily ostatním. Stačí, když se budete mít rády a budete vědět, že jste dostatečně dobré takové, jaké jste.
Christie: Ewi, moc ti děkuji za tvůj čas a za to, že jsi s námi sdílela své myšlenky a zkušenosti. Bylo to inspirativní a věřím, že naše čtenářky to opravdu povzbudí.
Ewa: Já děkuji tobě, Christie. Bylo to moc příjemné a doufám, že to pomůže těm, které to potřebují.
– Ewa a Christie
Prima tip: Doufám, že ti rozhovor přinesl něco pozitivního a že si z něj odneseš něco pro sebe. Nezapomeň, že každý z nás má svou jedinečnou cestu a že je v pořádku být na ní právě tam, kde jsi. A pokud tě zajímá plná verze rozhovoru, poslechni si ji v podcastu Follow Your Magic! Více zajímavých rozhovorů najdeš zde na blogu.
Napsat komentář