Všechny volby v jídle jsou ve skutečnosti tvá PŘESVĚDČENÍ. Nevěříš?
V dnešním článku se budeme věnovat tomu, jak naše identita přímo ovlivňuje náš vztah k jídlu a celkově náš život. Moc si vážím toho, že ses rozhodla dozvědět se zase o něco víc, a doufám, že ti přinese zajímavé a užitečné informace. Připrav se na hlubší ponor do tématu, které se týká nás všech.
Jídlo jako odměna
Chci začít tím, jak hluboce zakořeněný je náš vztah k jídlu v naší identitě. Už od okamžiku, kdy se narodíme, se začíná vytvářet náš vztah k jídlu. První krmení, první lžíce, kterou jsme samy držely, rodinné večeře a svačiny ve škole – všechny tyto zkušenosti formovaly naše vnímání jídla. Každá z nás má nějaké vzpomínky spojené s jídlem, ať už jsou to momenty radosti, kdy jsme dostaly svůj oblíbený dezert, nebo naopak chvíle stresu, kdy nám bylo jídlo třeba vnucováno. Tyto zkušenosti utvářejí nejen naše chuťové preference, ale také náš emoční vztah k jídlu.
Když se dostaneme do dospělosti, naše identita, tedy to, kdo jsme a jak samy sebe vnímáme, hraje klíčovou roli v tom, jaký máme vztah k jídlu. Pokud jsme se například v dětství naučily, že jídlo je útěcha nebo odměna, může být těžké se tohoto návyku zbavit. Možná si ani neuvědomujeme, že když saháme po čokoládě po náročném dni, nejsme jen hladové, ale hledáme něco, co nám poskytne pocit bezpečí a pohodlí.
Náš vztah k jídlu je zrcadlem toho, jak se cítíme samy se sebou. Pokud máme o sobě pochybnosti, jsme ke své postavě nebo vzhledu kritické, je pravděpodobné, že to ovlivní i náš přístup k jídlu. Ačkoliv to může znít jako klišé, žijeme ve světě, který klade obrovský důraz na fyzický vzhled. Reklamy, sociální média a různé „ideály krásy“ nás neustále bombardují představami o tom, jak bychom měly vypadat. Je proto snadné sklouznout k myšlence, že pokud neodpovídáme tomuto ideálu, je s námi něco špatně. To může vést k neustálým pokusům o změnu našeho těla, a tím i k nezdravému vztahu k jídlu.
Role dietního průmyslu
Vzpomínám si na jednu konkrétní událost, která mi otevřela oči. Byla jsem na společenské akci, kde byl bohatý raut. Mezi hosty bylo mnoho známých a krásných žen, které vypadaly sebevědomě a uvolněně. Když začal raut, všechny se bez zábran pustily do jídla. Byla jsem ohromena tím, jak si jídlo užívaly, aniž by se trápily tím, co si o nich ostatní myslí. Já jsem naopak zůstala stranou, styděla jsem se vzít si něco k jídlu a měla jsem pocit, že bych byla souzena, kdybych si naložila plný talíř. Tento zážitek mi ukázal, jak silně mě ovlivňují mé vlastní obavy a nejistoty, které byly v dané situaci naprosto neopodstatněné.
Je důležité si uvědomit, že pokud se cítíme nejisté nebo nešťastné kvůli svému tělu nebo vztahu k jídlu, nemusí to být chyba v nás. Velkou roli v tom hraje dietní průmysl, který vydělává obrovské sumy na našich nejistotách. Tento průmysl nás často přesvědčuje, že potřebujeme jeho produkty, abychom byly šťastné a zdravé. Ale pravdou je, že tyto produkty nás jen zřídka dovedou k trvalému řešení. Naopak, častokrát nás vrací zpět na začátek, kdy hledáme další „zázračnou“ dietu, která nás má zachránit. To, co skutečně potřebujeme, není další dieta, ale změna toho, jak samy sebe vnímáme.
Změnou identity ke zdraví
A co že je to vůbec ta naše identita? To, kdo jsme, co považujeme za obsah naší osobnosti – a co se týče jídla nebo našeho vztahu k němu, veškeré volby, které kolem jídla děláme, jsou ovlivněny právě naší identitou, která je s jídlem spojena. Co to znamená? To, čemu věříš, se stává tvojí realitou. Například pokud věříš, že jsi „věčná dietářka“, pak se z toho stává součást tvojí identity, a proto s tím nikdy nepřestaneš. Neustále opakuješ, že jsi věčná dietářka, a tím si tento obraz stále více upevňuješ. Tvoje identita se kolem toho začne točit a stává se to tím, kdo jsi.
Podobně to funguje i s dalšími přesvědčeními. Pokud si například neustále říkáš, že vždy počítáš kalorie a musíš mít jídlo pod kontrolou, pak se z toho stává tvoje realita. Je to, jako když říkáš „já nikdy nic nedostuduju“ nebo „já vždycky chodím pozdě“. Jakmile to o sobě říkáš, skutečně se to stává pravdou. Tento typ myšlení tě pak omezuje v tom, abys mohla provést jakoukoli změnu, protože tvoje mysl už přijala tento obraz jako realitu.
Klíčem je uvědomění
Pokud se například neustále přejídáš, může to být způsobeno tím, že se snažíš zaplnit nějakou emocionální prázdnotu ve svém životě. Pokud jsi emoční jedlík, tak nemáš zpracované určité emoce, které se snažíš jídlem potlačit. Tady se dostáváme k podstatě toho, proč je tak důležité pracovat na změně naší identity, pokud chceme změnit náš vztah k jídlu. Změna začíná uvědoměním si těchto vzorců a rozhodnutím je změnit. Není to snadné, ale je to možné.
Když se podíváme na to, jaké myšlenky a přesvědčení máme o jídle, často si všimneme, že jsou úzce propojené s naším vnímáním sebe samých. Pokud si například myslím, že „nikdy nic nedokážu dotáhnout do konce“, můžu zjistit, že to platí nejen pro můj vztah k jídlu, ale i pro jiné oblasti života. Tyto vzorce jsou hluboce zakořeněné a mohou nás omezovat v tom, abychom dosáhly toho, co skutečně chceme.
Jedním z klíčových kroků ke změně je uvědomění si těchto myšlenek a vzorců chování. Pokud sis někdy řekla něco jako „já se prostě nedokážu ovládnout“, „vždycky znovu přiberu“ nebo „nikdy nebudu vypadat tak, jak bych chtěla“, je čas tyto myšlenky zpochybnit. Co kdyby to nebyla pravda? Co kdyby to byly jen příběhy, které sis sama vyprávěla tak dlouho, že jsi jim začala věřit?
Změna je možná
Zkus si představit, kdo bys byla bez těchto omezujících přesvědčení. Jak by vypadal tvůj vztah k jídlu, kdybys věřila, že si zasloužíš být zdravá a šťastná? Jak by vypadal tvůj den, kdyby sis užívala jídlo bez pocitu viny? Tohle jsou otázky, které mohou být začátkem cesty ke změně. Je to cesta, která vyžaduje odvahu, ale každý malý krok, který uděláš, tě přiblíží k lepšímu vztahu k sobě samé a ke svému tělu.
Na závěr bych chtěla zdůraznit, že změna je možná. Je to proces, který vyžaduje čas a trpělivost, ale stojí za to. Pokud začneme tím, že změníme naše myšlení o sobě samých a o jídle, můžeme postupně vytvořit nový, zdravý vztah k jídlu, který nám přinese dlouhodobé výsledky.
Držím pěsti!
– Christie
P.S.: Zaujal tě článek? Jeho plnou verzi si můžeš poslechnout v této epizodě mého podcastu.
Napsat komentář