Proč jsem začala psát o úspěchu? Strávila jsem dva roky psaním o ženské sebedůvěře, sebevědomí, těle a kráse. Jak se tedy stalo, že jsem najednou začala psát články o tom, jak pracovat s penězi, jak si založit vlastní podnikání, co od toho čekat atd.? Tady jsou moje PROČ:

Ne vždy jsem vlastnila to, co dnes: svůj business, tisíce prodaných knih, práci mých snů, (finanční) svobodu… abych byla upřímná, před pár lety jsem neměla ani tušení, co chci. Našli byste mě pravděpodobně v modré uniformě, s mastnými vlasy, v zaprděné kanceláři bez oken, vyčerpanou, bez chuti do života, zvedající od rána do večera telefon. V nefunkčním, toxickém vztahu s manipulativním žárlivcem, vděčnou za to, že mě někdo vůbec chce. Kdybychom se podívali ještě o několik let do minulosti, našli byste mě dokonce s dluhem téměř 100 tisíc Kč, jak umývám záchody v hotelu a po nocích sbírám špinavé nádobí ze stolů restaurace. (díky bohu za tyto zkušenosti!)

Taky jsem rozhodně neměla hezké bydlení. Vždy jsem si to přála, ale po příletu do Austrálie jsem první měsíc spala v špinavé garáži, a několik dalších let pak střídavě po gaučích kamarádů a svých malých pokojích sdílených s dalšími lidmi. Když už jsem měla svůj pokoj, neměla jsem tam postel a spala jsem měsíce na matraci na zemi. Ale vraťme se na začátek.

Když mi bylo 22 let, rozhodla jsem se investovat veškeré mé úspory do své vysněné cesty do Austrálie. Netušila jsem, že toto děsivé rozhodnutí bude moje jednosměrná letenka nejen do Brisbane, ale i k mnoha pádům a průšvihům. Hlavně to ale bylo nejlepší rozhodnutí mého života, které mě vedlo k obrovským životním změnám. O několik let později jsem totiž měla dost odvahy založit kontroverzní projekt, který nikdy neměl být podnikáním, proto mě na začátku stál přesně 0 Kč, zato stovky hodin práce. A tato “investice” mě nakonec přivedla do bodu, kdy tento projekt řídím, zatímco pomáhá tisicům lidí.

Dnes mě potkáte na cestách okolo světa, nebo zachumlanou v peřinách na terase mého útulného pražského bytu, zatímco pracuji z domova a popíjím víno (nebo prosecco, cider, mojito, amaretto sour… you get the point). A já jsem za to každý den neskonale vděčná.

Ve chvíli, kdy jsem se (tak trochu nedobrovolně) vrátila v červenci 2017 zpět do Čech, rozhodla jsem se, že už se nenechám zaměstnat. Vrátit se domů po pěti letech života v zahraničí je mimochodem těžší, než sebrat odvahu a odletět in the first place. Řešila jsem všechno od nuly. Kde budu bydlet? Co tady budu dělat? Jak se zase zapojím zpět do českého života a mentality? Čím se budu živit? Do toho jsem měla samozřejmě strašně zlomený srdce a mojí nejlepší kamarádce diagnostikovali rakovinu. Bylo mi 26 let a chtělo se mi jen sedět a brečet.

Rozhodla jsem se ale, že když teď nemám NIC, začnu od nuly. Nenechám se už zaměstnat. Moje důvody byly jasné.

Chci být svým pánem. V životě jsem měla štěstí na své nadřízené. S jedním mám dokonce i po mnoha letech od mého odchodu z práce milý, přátelský vztah. Přesto jsem ale vždy cítila, že jsem chtěla být svým vlastním bossem. Ne proto, že bych měla problém s autoritou nebo respektem, naopak. Mnoho jsem se od nich naučila. Přesto jsem ale cítila, že potřebuji víc svobody v rozhodování o svém vlastním životě, jelikož prací trávíme většinu času.

Chci volnou pracovní dobu. Nechci se šéfa ptát na volno, když jsem nemocná, jsou svátky, potřebuju nutně něco zařídit, chci jet na dovolenou atd. Někdy přes den nechci dělat nic, zato pracuji večer. Nesnáším pravidla jako “pracuješ od 9-5, tady máš čipovou kartu a nezapomeň se odpípnout.” Když se ráno probudím s brutálním PMS nebo unavená, zatáhnu prostě závěsy a spím, dokud mi není dobře. Chci zminimalizovat množství stresu a slovíčko MUSÍM.

Chci být zodpovědná za to, kolik si vydělám. Kolik práce do toho dám, tolik peněz budu mít. Nechci, aby někdo jiný rozhodoval o mé výplatě a byla limitovaná tím, co je na smlouvě. V práci jsem často lítala 16 hodin denně bez šance stihnout se najíst, dělala přesčasy, snažila se do úmoru, usínala cestou z práce v autě. Bonusy jsem viděla výjimečně, a když na to přišlo, vyhodili mě z minutu na minutu. Byla jsem jen číslo.

Chci pomáhat. Mamka vždy říkala, že jsem charita. A stejně tak moje kamarádky. Pochopila jsem ale, že na prvním místě jsem JÁ. Ač to zní sobecky, je to tak. Dokud já nebudu mít energii, nemůžu ji věnovat lidem nebo záslužným činnostem. S penězi je to stejně. Často mě ničí, kolik lidí potřebuje finanční pomoc, a já jim dřív nemohla nic dát (a přesto jsem dala :D) Dnes pravidelně každý měsíc přispívám nemocným dětem, plánuji chodit jako dobrovolník ke starým lidem, díky knize jsem darovala šestimístnou sumu neziskové organizaci Anabell, která pomáhá dívkám s poruchami příjmu potravy a vím, že můžu. Je to skvělý pocit.

Chci vidět, jestli na to mám. Jestli i kreativní člověk jako já, dokáže ze svého chaosu udělat hezký život, na který můžu být hrdá.

Chci finanční svobodu. Mým cílem bylo (a stále je) vytvořit si pasivní příjem, abych se nemusela bát, že když budu mít úraz, nebude mít kdo platit náklady na život, nebo že nebudu moct strávit jednou víkendy s dětmi, protože musím jít do práce, abysme měli na školní sešity.

Dnes to mám všechno.

A pointa je, že když jsem “začínala” svůj soukromý projekt s názvem svobodný život, neměla jsem nejmenší tušení co, kam, proč. A když už jsem si našla cestu, netušila jsem JAK. Byla jsem na to sama. Nikde nebyl nikdo, kdo by mi poradil, JAK ZAČÍT. Jak si udělat živnosťák? Co zdravotní pojištění? Uživím se? Mám na to? S čím mám začít podnikat? Jak si udělám webovku? Koho to bude zajímat…?

A tady se propojuje myšlenka, že zdravá sebedůvěra a to, že známe své kvality i slabiny, nám v praxi, v tom životě tam venku, může zásadně pomoci ovlivnit kvalitu našeho života, když se odvážíme ho žít.

Další důvod je, že kdykoliv jsem na internetu zadala pojmy jako marketing, podnikání nebo na volné noze, vyjelo na mě billion odkazů a článků plných grafů, statistik, všude jen cílevědomí muži v kvádru, hromada mega bohatých lidí, investorů, odborné články, a bez urážky, ale to by se z toho jeden posral. Všechno jsem to vždy bezradně zavřela a byla zase na začátku: Kde začít? Já, holka, co miluje Přátelé, chodí doma v pyžamu, má na hlavě rozcuchanej drdol a nehodlá to měnit? Kde jsem v tom světě já, obyčejnej člověk, kterej rád cestuje, vytváří příjemný interiéry a píše?

Uteklo mnoho let, a dnes jsem tady. Už jsem si tu dlouho cestu prošla a věřte mi, že i tak jsem pořád na začátku. Za úspěch nepovažuju to, že mám nadstandartní příjem, ale to, že mám SVOBODU a že POMÁHÁM lidem. Že jsem po letech obrovské dřiny konečně našla balanc. Můžu si dovolit vypnout telefon. Mám více času na SEBE a na své blízké. Nic už nemusím, dělám to proto, že CHCI a moc mě to baví.

To jsou moje PROČ. Rozhodla jsem se vám tady na blogu poskytnout všechny tyhle informace z reálného života, jasně, čistě, přehledně, abyste nemuseli jít tou těžkou cestou, kterou jsem šla já. Na návodech jak na to pracuji, a brzy se zase uvidíme u dalšího článku.

Mezitím mě zajímá… co jsou vaše PROČ?