Tenhle post bude upřímnost level nejvyšší. Mlýn mě naučil mluvit narovinu a ačkoliv je to třeba jen můj názor a můžu si ho strčit do (_._), stejně ho řeknu. 😀 Víte, co je jedna z NEJVĚTŠÍCH NEMOCÍ dnešní doby? Že neustále porovnáváme nás a naše životy s cizími lidmi na internetu. Říkejme tomu „reklama na štěstí“. Jsme jako houby, které nasávají skrz displeje telefonů obrázky o tom, jak má vypadat život a aniž bychom chtěli, ovlivňuje to, jak se ten den třeba budeme cítit. A to, jak se cítíme den za dnem se stává definicí toho, jak se cítíme v našem životě.

Tady na #ZaNormalniHolky mluvíme i o smutných věcech, o realitě. Otevíráme témata jako poruchy příjmu potravy, psychická onemocnění, bodypositivity… ale pravdou je, že největší nemocí jsou ty malý, placatý krabičky, na kterých máme přilepený rypáky od rána do večera. Už dlouho mi hlavou hlodá téma, který jsem se konečně odhodlala říct do světa. A to je, že tenhle social svět je často (ne vždy, ale často!) MEGA FAKE. A my nemáme šanci zjistit, komu věřit, kdo je etickej influencer a kdo se tu natřásá sebevědomím a pak zakládá tajný rasistický skupiny nebo bere drogy. Za rok a půl projekt získal víc než 100 tisíc příznivců, byla jsem zvaná na mnoho akcí a poznala velkou spoustu lidí. A už se nedivím třeba mojí malý Anie Songe, že ačkoliv v tomhle světě chce být a tvořit si dál to svoje, utíká z toho, seč jí její malé nožičky stačí (miluju Tě Anie, to víš :D).

Funguje to asi tak, že zapneme telefon (jestli ho vůbec někdy vypínáme že), otevřeme aplikace a sociální sítě, a už to frčí. Uteče pár hodin, náš produktivní čas využijeme tak, že koukáme na makeup a fitness tutoriály, zatímco jíme chipsy a dloubeme se v nose, sjíždíme vtipná meme videa a posíláme je naším insta kamarádům, stokrát aktualizujeme zeď a čekáme, kdo přidá stories… nuda už je tak ukrutná, že se rozhodneme něco dělat, tak to vypneme, zvedneme se z drobků na gauči a …. cítíme se prázdní. CO SE ŽIVOTEM? Na Instagramu, Twiterru, Pinterestu, Youtube a bůhví kde ještě se na nás vyskakujou lidi, co mají ty dokonalý životy a jsou vysmátý, div si hubu neroztrhnou. Doporučujou nám, co je zrovna in a co si MUSÍME KOUPIT, všechny ty akce, značky oblečení, cool hodinky, veganský restaurace, sexy zadky natřásající se v tangách ve fitku ve všech polohách, páry snů a všichni se živí, vole, sdílením svých bílých úsměvů … a tak se logicky dostaví pocit, že naše životy jsou k ničemu. My jsme k ničemu. Právě stali oběťmi „reklamy na štěstí“.

„Online kontakt nikdy nenahradí ten reálný. Žáci osmých tříd, co týdně strávili deset a více hodin na sociáních sítích, se cítí o 56 % méně štastní než ti, kteří je omezili. Teenageři, kteří tráví víc než tři hodiny denně přilepeni k elektronickým zařízením, jsou o 35 % náchylnější k tomu spáchat sebevraždu. A slečny dokonce o 50%. Instagram je ze všech sítí nejtvrdší. Upravené fotky s filtrem jsou důkazem, že všichni jsou krásnější a šťastnější než já nebo Ty. 77% rozpočtů na reklamu míří do Facebooku, Instagramu a Googlu. A jako všechny sítě jsou navržené tak, aby vás udržely ve střehu. A tak ukazují jen extrémy. Nejkrásnější holky, nejsvalnatější kluky a ty nejšťastnější páry. Ale i osmáci ví, že extrémy jsou jenom výjimka. Já ani ty nejsme horší. Jsme středem Gaussovy křivky a na tom není vůbec nic špatnýho. Přesně do tý doby, než si uvědomíš, že seš jeden z těch lidí, kdo ty deprese způsobili. Protože také nesdílíš všechno. O tom, že je Ti špatně, máš pupínky,… “ – citace z videa naší další ambasadorky Pavlíny Louženské pro DVTV.

Proto pak chceme postavu jak fitness modelka z YT, co má sice bulimii, ale nikdy to nepřizná. Chceme drahý hadry a doplňky, protože to nosí naše oblíbené blogerky. Chceme byty jak z Pinterestu, chceme vztahy jak z Instagramu, (já musím být extra hubená, opálená, prsatá fitness modelka, co se nechá natáčet, jak mi kluk mačká prsa u oběda, a on potetovaný kulturista s vousama, co utrácí pětikilo týdně za hairstyling, máme spolu čivavu a fotky nejlépe z Malediv, kde mi pro změnu během plavání mačká opálené půlky bez známky celulitidy a kolem plave rejnok, protože přece #couplegoals!!!)… ačkoliv se ty páry doma možná hádají, nebo co víc, možná se spolu ani nebaví a večer usínají za světla displejů, dokud ten telefon jednomu nespadne na xicht, když usne.

(Jestli to čtete a vře to ve vás, protože tohle přesně žijete a jste upřímně šťastní, gratuluji, moc vám to přeji a jen tak dál. I proto říkám, že nemůžu házet všechny do jednoho pytle a že se toto děje často, ne pořád. Ovšem potrefené husy se asi ozvou s tím, že závidím. Se vší láskou, nezávidím, ale ano, štve mě, jak to ovlivňuje vnímání reality mladých lidí. )

Holky jsou tímhle potom tak moc ovlivněný, že jakmile to všechno nemají, mají deprese, a kluci jsou tím taky ovlivnění, a když takovou holku doma nemají, není dost dobrá. A vice versa samozřejmě. Takže je tady spoustu skvělých lidí, co jsou single, a nemůžou si najít partnera, protože hledají toho z Instagramu přece. Holky chtěj ty nabušený kluky a kluci chtějí ty ultra nádherné modelky. A nikdo nehodlá ustoupit…

Takže se ptám: žiješ naoko tenhle dokonalej život, ale uvnitř Tebe je prázdno? Tak ten telefon zahoď! To neustalý porovnávání se je TAK DĚSNĚ únavný. Pak už ani nevíme, kdo jsme a co chceme. Je přece tolik možností… neumíme si ze sebe vůbec udělat legraci. Pořád si na něco hrajeme. Sdílená fotka musí být DOKONALÁ, jinak nesmí nikdy ven, protože co kdyby se lidi dozvěděli, že dokonalí nejsme… co pak?

Odpadaj nám followeři. Přestanou chodit nabídky na propagace… a co pak budeme dělat, když nic jinýho, než selfíčka, neumíme?

V některých směrech mluvím taky trochu k sobě, protože taková jsem taky byla. A už nechci. Já osobně narovinu říkám, že dokonalá nejsem. Mám svý nálady, strachy a móresy. Mám celulitidu na zadku, zarůstaj mi chloupky na nohou a nehty si nechávám dělat jenom proto, abych si je nekousala. Mám pořád hlad, takže mám velkej kulatej zadek, ale taky mám hodně energie a síly do života. A chci, aby můj chlap byl hlavně chlap do nepohody. Nemusí být „instafriendly“, ale měl by umět vyměnit žárovku a nesoudit mě za to, že mám chuť na pizzu. Chci, aby mi večer na xicht spadla dobrá knížka, a možná budu mít brzo vrásky od smíchu, ale nikdy si je nenechám retušovat. A víš co? Možná se na Maledivy nikdy nepodívám a doma budu mít občas bordel, ale zato si umím mega užít sex a z toho života sakra něco mít.

Kapito? Žít offline je skvělý… tak ŽIJ!